Pravá nebo falešná? Tuto otázku si dnes pokládá stále více sběratelů. Rychlý rozvoj technologií nahrává padělatelům jejichž výrobky zaplavují svět. Jak ale rozpoznat falza a neobohatit svoji sbírku bezcennou replikou?
Dávno neplatí, že se oběťmi podvodů s falešnými mincemi stávají pouze začínající sběratelé, povedená kopie dokáže zmást i odborníka. Masivní produkce padělků dnes ohrožuje všechny sběratelské oblasti a není pouze výsadou vzácných typů mincí. Tento článek se snaží nabídnout ucelený soubor informací o vzniku falz a jejich rozpoznávání a nasměrovat čtenáře na stránky s podrobnějšími informacemi týkajícími se oblasti jeho sběratelského zájmu.
V prvním dílu si představíme základní techniky používané k výrobě moderních falz. Každý ze způsobů výroby s sebou nese jisté problémy, odrážející se na kvalitě výsledného produktu a umožňuje rozpoznání padělku. Součástí článku je i stručné shrnutí znaků jednotlivých druhů falz. Ilustrační obrazový materiál a podrobnější informace naleznete v odkazech.
Litá falza
Odlévaná falza využívají různé materiály a postupy k výrobě formy, do které je posléze vpraven roztavený kov.
Nejlevnější a díky nevelké kvalitě nejméně nebezpečné, jsou padělky vytvořené s pomocí hliněných a pískových forem. Ty se skládají ze dvou částí, které se naplní hlínou nebo jemným pískem smíchaným s pojivem. Do obou polovin formy se obtiskne původní mince. Ve formě se vydlabe vtokový kanálek a poté se obě části spojí. Vtokovým kanálkem se do formy nalije roztavený kov. Jeho vychladnutím vznikne kopie mince spolu se zbytkem kovu z vtokového kanálku.
Pro vícenásobné odlévání se používají kovové formy. Jejich nevýhodou je to, že se zahřívají a tak se hodí pouze pro kovy s nižší teplotou tání jako je cín, zinek či olovo. Odlévání do pískových forem s sebou nese některé problémy. Je složité přesně spojit obě části formy. Jakákoliv nepřesnost zapříčiní zatečení kovu do mezery a vznikne tak obtížně odstranitelný šev kolem celé mince či její části. Obvyklé vyplnění a následné zbroušení švu zanechává viditelné stopy na hraně mince.
Dalším problémem je relativně široký vtokový kanálek, zabraňující ztuhnutí kovu ještě předtím, než zcela zaplní formu. Odstranění zbytku ztuhlého kovu z kanálku znamená další poškození hrany mince. Zrnka písku zanechávají na povrchu hrubou texturu, lišící se od normálního povrchu ražených mincí a zničena je i velká část detailů.
O něco kvalitnější je výsledek při použití techniky ztraceného vosku. Pravá mince se natře pryží, která obtiskne detaily. Guma je zvulkanizována, naříznuta a mince je vyjmuta. Malým kanálkem se dovnitř vpraví roztavený vosk, který po vychladnutí vytvoří snadno upravitelnou kopii mince. Poté je vosk zalit do sádry (ponechán je otvor pro nalití kovu). Zahřátá forma je otočena a vosk vyteče ven. Do zahřáté formy je poté nalit roztavený kov. Forma je po ztuhnutí kovu vhozena do studené vody kde popraská. Mince díky úpravám voskového modelu nemají šev, vtokový kanálek je mnohem užší a stopa po něm je mnohem menší, zachovány jsou detaily a i povrch je kvalitnější.
Velkým problémem této techniky jsou bublinky vzduchu, které se zachytí při natírání pryží a následném zalévání vosku sádrou. Ty se pak objevují na povrchu mince v podobě vyvýšenin. Další bubliny vzduchu se zachytí při nalévání vosku a posléze i kovu do formy. Z těch se vytvoří na povrchu mince okrouhlé krátery. Díky bublinkám je povrch na pohmat „mýdlovitý.“
Dalším úskalím je fakt, že se vosk i kov při zahřátí nejprve roztáhne a po vychladnutí smrští. Výsledná mince projde proto hned dvakrát zmenšováním své velikosti a tím pádem i váhy. Při použití plastových forem a moderních technologií jako je centrifuga se daří nedostatky výroby jako jsou vzduchové bubliny redukovat. Stále ale na minci zůstává stopa po odstranění kovu v vtokového kanálku a v obrazu chybí mikroskopické detaily.
Podrobný popis jak poznat litá falza i s obrazovou galerii naleznete v Článku Ursuly Kampmann v týdeníku MünzenWoche.
Znaky:
☛ šev okolo celé mice a nebo její části (může být vyplněn a a hrana zabroušena)
☛ výstupky a okrouhlé prohlubně na povrchu, způsobené zachycenými vzduchovými bublinami
☛ „rozmazané“ a chybějící detaily v obrazu mince, ne jen na nejvyšších místech
☛ rozmazaná hranice v místě mezi polem a legendou/obrazem (úhel by měl být 90°)
☛ výčnělek, případně vyplněný otvor na hraně (pozůstatek kovu z vtokového kanálku)
☛ chybný rozměr a váha
☛ praskliny ve střížku mají hladké hrany a neprocházejí skrz celý střížek
Elektrotyp
Jedna strana pravé mince je otisknuta do měkké látky (například hlíny). Obtisk je poprášen vodivým práškem (obvykle grafitem) a poté je povrch elektrolyticky pokoven (obvykle mědí). Vznikne tak kovová slupka s věrným obrazem originální mince. Stejně je vytvořena i druhá strana. U některých mincí je třeba dodat váhu a objem vyplněním skořápek například olovem. Obě části mince se spojí pájením. To se zřídka podaří zcela přesně a navíc to zanechává na hraně viditelný spoj. Při vyplnění slupek je obtížné kontrolovat váhu mince. Na „zlaté“ a „stříbrné“ mince je třeba nanést další vrstvu pokovení, což málokdy působí přesvědčivě. I při této technice vytváří zachycené bubliny vzduchu vyvýšeniny na povrchu mince.
Článku Ursuly Kampmann v týdeníku MünzenWoche.
Znaky:
☛ spoj na hraně mince (může být vyplněný), odsazení a odbarvení od spájení v jeho blízkosti
☛ při opotřebení slupek prosvítá kov výplně
☛ ztráta jemných detailů, legenda či datum může působit “nafoukle”
☛ příliš hladký povrch
☛ chybná váha
Výroba pomocí razidel
Ruční výroba razidel je velmi nákladná. I kvalitní rytec potřebuje čas k vytvoření věrohodného stylu. Vyhotovené razidlo pak lze použít na nevelký počet mincí a proto se tato technika používá většinou pro drahé kusy. Problémem je i to, že je třeba kompenzovat nedostatky na minci vzniklé ražbou a moderní nástroje zanechávají jiné stopy než ty původní.
Počítačem ovládané stroje dokáží věrně zachytit styl a detaily, ale zachytí i nedostatky vzniklé při ražbě. Detaily jsou měkčí. Falza tak lze rozeznat s pomocí mikroskopu.
Někdy je k ražbě používán lis. Mince mají nepřirozeně plochá pole, stejnou tloušťku a většinou jsou i dobře centrované.
Jak rozpoznat falza vyrobená s pomocí razidel najedet v Článku Ursuly Kampmann v týdeníku MünzenWoche.
Znaky:
☛ nerealistický styl obrazu či legendy (hlavně u ručně vyráběných razidel)
☛ ztráta mikroskopických detailů
☛ při zvětšení viditelné stopy moderních nástrojů na povrchu
☛ špatná váha či kov
☛ mince vyrobené s pomocí lisu mají nepřirozeně plochá pole a bývají dobře centrované
☛ Vylepšování kvality a pozměňování originálních mincí
Jistou formou padělání jsou úpravy originálních mincí. Vylepšování stavu dorýváním detailů se týká převážně bronzových mincí. Může se jednat o úpravy obrazu (například přidání detailů ve vlasech, celkové přerytí obrazu, změnu mincovny a nebo ročníku), přidání umělé patiny, vylepšení pórovitého povrchu či opravu hrany mince. Tyto úpravy vždy zanechávají stopy viditelné při zvětšení. Oblíbeným “vylepšením” je přidání písmena mincovny. To se děje buď přivařením písmena na minci a nebo zbroušením několika milimetrů povrchu okolo místa, kde je písmeno vyryto.
Znaky:
☛ při otáčení mince lze spatřit ustupující povrch mince okolo místa, které bylo doryto
☛ při zvětšení jsou patrné stopy mechanického zásahu do povrchu mince (místo úpravy se může lišit barevně od zbytku mince)
☛ umělé patiny působí nepřirozeně, mohou se díky nekvalitnímu přilepení odlupovat
☛ opravené hrany nacházíme často u zlatých mincí, ze kterých bylo odstraněné ouško nebo závěs
☛ při změně data/ mincovny mohou mít písmena a čísla tvar lišící se od originálu
Novoražby, fantazijní mince a repliky
Mince těchto kategorií nejsou falza a jejich prvotním účelem není oklamat sběratele. Nebezpečnými se stávají až v rukou nepoctivých prodejců, kteří je vydávají za originály.
Novoražby jsou vydávány oficiálně a v dnešní době jsou považovány za investiční mince. Pro novoražby se používá specifický ročník, lišící se podle druhu mince.
Fantazijní mince nejsou vydávány jako oficiální platidlo, ale vznikají jako umělecká díla. Avers, případně revers je zcela smyšlený a nese různá symbolická vyobrazení. Za fantazijní mince lze považovat například díla známého bulharského tvůrce Slaveye Petrova. Jeho výtvory byly volnou adaptací antických mincí a vyznačovaly se originálním stylem (viz. podrobnější informace) .
Repliky vznikají jako suvenýr, pro studijní účely či jako náhražka nedostupné mince. Repliky by měly být odlišené od pravých mincí zřetelným označením ( např.- COPY, C, REPLICA, R, signatury jednotlivých výrobců (S, WRL)). Mnozí výrobci nabízejí mince bez označení (ačkoliv v nabídce označení je, na samotné minci pak již není). Nepoctiví prodejci repliky „upravují.“ Odstraní nápis COPY či signaturu výrobce a minci vhodně „opotřebují,“ aby zakryli stopy. Replika je poté vydávána za originál.
Znaky:
☛ novoražby nesou jeden určitý ročník daného druhu mince
☛ fantazijní mince mají avers/revers zcela vymyšlený (případně spojují obraz dvou různých mincí), od originálních mincí se liší i stylem
☛ repliky bývají poškozeny v místě kde je označení nebo signatura výrobce, jsou z jiného kovu než originální mince(z toho plyne i jiný rozměr a váha)
Zdroj:
Série článků Ursuly Kampmann Fälschungen erkennen – leicht gemacht v týdeníku MünzenWoche nebo pod názvem How to detect forgeries v jeho anglické mutaci CoinsWeekly, calgarycoin.com, rg.ancients.info, forumancientcoins.com/fakes, NGC archiv článků o padělcích
www.www.cns-liberec-jablonec.wz.cz/clanky-falza.html
